V poměru k velikosti Evropy je Česká republika celkem malá země, ale míst pro redakce Dětské televize se tu najde dost. Právě z celé země české se v neděli sešli redaktoři a technici Dětské televize na první společné letní soustředění ve vile Duncan v Janských Lázních. Práce začala hned druhý den. Jeho program byl mimořádně nabitý. Těsně po snídani nás Iffka přivítala milým raníčkem a poté nám byly vysvětleny základy dokumentu. To hlavní o tomto tématu nám prozradili naši hosté: Olga Sommerová a Martin Štoll. Oba přednáší na katedře dokumentární tvorby pražské FAMU. Ukázali nám své dokumenty a my jim zase naše dílka. Potom nám oba poskytli exkluzivní rozhovor. Vpodvečer jsme dostavěli střižnu a vzniklo kino filmového klubu (podle našeho supervizora Vráti Hláska je to zimní kino, protože se v něm nedá větrat). Po celodenním sezení jsme rádi protáhli ztuhlá těla volejbalem, stolním tenisem a procházkami. Nakonec jsme si v našem novém biografu prohlédli první dokument na světě z éry němého filmu: Nanuk, člověk primitivní. No, a pak se šlo spinkat. Sepsala Suzi Walter.
Pozn. jiných: jak kdo. Autorka tohoto textu strašila ve vile Duncan ještě v časných raních hodinách. Výmluva, že psala výše uvedený text, se nepřijímá, neboť u toho není nutné chodit po domě, švitořit a chichotat se. Poznamenala Lenka M.A.
Ráno začalo jako každý jiný den snídaní. Poté následoval oblíbený Iffčin raníček. V něm jsme se tentokrát dozvěděli, jak protáhnout své končetiny a také jsme si zahráli hru na molekuly. Dopoledne jsme ocenili Vráťovo výtvarné nadání, když nám vysvětloval kompozici a velikosti záběru. Podle toho co nás zajímá, jsme se rozdělili na skupinu literáty a techniky. Literáti se celé odpoledne zabývali s Tomášem náměty a scénáři, zatímco technici si ukazovali kamery, učili se je ovládat, povídali si o záznamu na kazety, o typech kabelů, ale nejdéle se promítal, probíral a trochu kritizoval Štěpánův záznam včerejší návštěvy. Po večeři se někteří věnovali volejbalu, někdo si zašel na malou procházku a ti nejpracovitější hloubali nad stránkami Redakce Praha 8. Zhruba od osmi hodin se v našem improvizovaném kině promítaly některé filmy němé éry, například Křižník Potěmkin, Kabinet doktora Calgariho a Upír Nosferatu. A šlo se spát. Sepsala Michaela Hroncová.
Abychom celé soustředění neseděli jen ve studiu či v našem kině, připravili nám naši vedoucí takovou "menší túru". Ti nejodvážnější se vydali na Sněžku a ti, co doufali v pokojnou procházku, si vybrali cestu na Černou horu. Turisty se na chvilku stali nejen členové Dětské televize, ale i naši spolubydlící programátoři. (Díky tomu, že Redakce Dětské televize Praha 2 sídlí ve Stanici techniků Vyšehrad, sdílíme vilu Duncan s dvaceti mladými programátory.) V podstatě vyšly obě cesty na stejno, protože "delší" cesta byla zkrácena o zpáteční jízdu autobusem. Zato kratší cesta se klikatila všemi možnými zatáčkami. A protože jsme v horách, trasa byla samozřejmě strmá. Po příchodu byli všichni unaveni, ale filmařina nepočká, a tak musela většina literátů ještě dopisovat scénáře na zítřejší natáčení. Sepsala Zuzka Walterová.
Čtvrtek byl opravdu perný den. Natáčecí den. Po snídani jsme se všichni sešli ve střižně a až do svačiny (10:00) jsme ještě debatovali o průběhu připravovaného natáčení. Ke svačině byl Actimel. Po "zasycení" žaludku se již sestavené tři štáby vydaly natáčet. Ve štábu, který točil pořad 111 sekund v Jánských Lázních jsem byla já, Veronika Nováková, Tomáš Ouroda, Jakub Janda, Lukáš Kejval a jako zodpovědný dohlížitel a dospělák Tomáš Přenosil. Vzali jsme potřebné vybavení a šli směrem do Janských Lázní natáčet. Z časových důvodů jsme došli jen na okraj města a museli se vrátit na oběd. Přesto jsme stihli natočit několik zajímavých záběrů. Po obědě jsme si dali chvíli volno, a pak zase s kamerou nabrali směr Janské Lázně. Tentokrát s námi šla i Iffka, aby zdokumentovala naše natáčení. Málem jsme ztratili kufřík s věcmi, což by stálo docela dost tisíc korun. Také jsme si stihli dojít na zmrzlinu. Když bylo natočeno vše, co jsme chtěli, odebrali jsme se na Duncan.
Druhý štáb tvořili: Zuzka Walterová, Michaela a Katka Hroncovy, Štěpán Vodrážka Martin a Jakub Jirsákovi a dospělý dozor Markéta Horáková. Po svačině natáčel tento štáb v exteriéru jejich filmeček o reportáži nazvaný Duncan Frogs. Z vyprávění vím, že moderátorka byla během natáčení donucena vypít cca dva litry šťávy, která se stávala s každou další skleničkou pro ni čím dál tím odpornější.
Třetí štáb měl problémy s interiérem, ale nějak pořad Učíme se se sestrami Margovými natočili. Každou scénu museli prý točit minimálně dvakrát, kvůli možným chybám v cizí řeči (anglicky, německy, francouzsky a česky). Olga Špátová a Lucka Pechová účinkovaly a Vítek Sháněl s Tomášem Duškem byli jako technici. Jejich práce byla náročná, protože technika neustále vypovídala službu. Přestože ostatní pracovali v šesti až sedmi členných štábech, tento čtyřčlenný štáb se nevzdal. Mělo to prý své výhody, protože čtyři lidé se uklidní lépe, než sedm puberťáků.
Po natáčení jsme měli večeři a poté byla projekce televizní inscenace Ušetřená libra, která skončila ve 23:30. A poté, co jsme se vyškrábali do druhého patra, jsme upadli do svých postelí a spali až do rána. Sepsala Jana Roztočilová.
Den začal zajímavým povídáním Jirky Koska o zdrojích informací, o jejich oběřování a o etice novináře. Takto morálně posilněni jsme se pro jistotu posilnili ještě přesnídávkou a zalezli do střižny. Při střihu pořadů docházelo k různým banálním chybám, jako je zjištění, že se nenatočily některé scény. Část štábů proto vyrazila do Duncanu a okolí. Před obědem se stříhalo, po obědě se stříhalo, před večeří se stříhalo a po večeři se situace stávala pomalu dramatickou, neboť začínalo být jasné, že se plánovaná projekce hotových dílek neuskuteční. Mezi tím vším střihem si někteří zájemci stihli odpoledne vyzkoušet slaňování na nedaleké skalní stěně, jeden z programátorů si pochroumal koleno tak, že bylo nutné jet do nemocnice. Také se večer opékaly buřtíky a promítal film Picasova dobrodružství. Střižna se zamykala (některé bylo nutné vyhánět za použití mírného násilí) po půlnoci.
Naše předposlední ráno začalo snídaní, o kterou s ubývajícími dny pobytu pohasíná zájem. Po snídani přišla na řadu Iffky bleskovka, která byla netradičně venku. Následovalo povídání o veškeré přípravě na natáčení, jež vedli Vráťa s Iffkou. Včera večer přijel náš známý ze zlínského festivalu Petr Neubauer. Abychom se tu příliš nenudili, připravil nám zajímavou přednášku o zvuku. K obědu dnes byla připravena čočka s párkem a okurkou, na které jsou někteří lidé závislí. Po tomto obědě tu byla naše nejpernější chvilka (trvala 2 hodiny), kdy se naše vytvořené pořady promítaly a byly také řádně zkritizovány. Určitě to pro nás všechny bylo velice důležité a poučné. Na příštím soustředění už snad budeme zkušenější a lepší. Však se už těšíme, jak příští rok své chyby napravíme. Dnešní večer je poslední, a tak nás čeká slavnost a rozloučení s novými lidmi, které jsme poznali. I když jsem se ze samého strachu že tu nikoho neznám a nezapadnu do kolektivu, na soustředění bála jet, bylo vše dokonalé a super. Až na ranní buzení, které bylo na můj vkus příliš brzy, už se těším na příští rok. Sepsala Veronika Nováková a formulovala Míša Hroncová.