Prométheus byl potomek božského rodu Titánů. Bloudil po Zemi a marně hledal živé bytosti, když jednoho dne smísil hlínu s vodou a vytvořil tak sochu prvního člověka. Bohyně rozumu a moudrosti, Athéna, jí vdechla život. Lidé pak stále přibývali a Prométheus je učil všem dovednostem. Jednou si ho Zeus k sobě zavolal a nakázal mu, aby lid naučil uctívat také bohy a obětovat jim. Prométheus chtěl lstí dosáhnout toho, aby lidé obětovali kosti a maso si ponechali. Zeus lest prohlédl a za trest lidem sebral oheň, aby maso museli jíst syrové. Prométheus jim však získal oheň zpět a Zeus se opět mstil - poslal dívku Pandoru se zlatou schránkou plnou nemocí, bolesti, bídy a strasti k Prométheovu bratrovi Epimétheovi. Byl tak oslepen její krásou, že i když byl varován před takovými dary, dovolil jí schránku otevřít a všechno zlé vyletělo ven. Jen naděje zůstala téměř celá v Pandořině skřínce. Diův hněv se snesl i na Prométhea - byl připoután navěky ke skále v Kavkazu a každý den k němu přilétal orel a živil se jeho játry. Po staletích utrpení ho na svých cestách osvobodil Herakles, ale aby byla splněna Diova kletba, musel Prométheus nosit železný prsten, v němž byl zachycen kousek kamene z této skály.