a dobré je -- což město jeho i všichni lidé sdílejí --, když zapře se a pevně stojíce v nejpřednější linii bez ochabnutí, kdy myšlenka na nečestný boj dávno zapomenuta, když on, co vedl srdce své k pevnému vytrvání, slovy povzbuzuje druhy své, co stojí tam bok po boku." (Tyrtaeus Spartský, cca 630 př. n. l.) Starověká Sparta: město -- utopie. Společnost založená na principu: každému podle jeho zásluh. Občané se sdružují ve společných jídelnách, takzvaných mensách, kteréžto členství reprezentuje jejich společenské postavení. Děti zde nemají lehký osud: Přežijí-li počáteční výběr silných a schopných jedinců, musí projít krušným obdobím dospívání, kdy často mají k snědku jedině to, co si sami ukradnou (s tichým souhlasem společnosti -- je třeba se naučit tvrdosti, soběstačnosti a odolnosti). Přistižený je však brutálně ztrestán. V dospělosti se formují v krutostí a efektivitou proslulé jednotky elitních vojáků, takzvané phalanx. Ty rabují a zotročují okolní národy pro větší bohatství a slávu Sparty.
požehnání a čest budiž městu jeho, otci a lidu všemu, s ranami v hrudi, kde kopí jemuž čelil, proniklo tak pevnou hradbou štítu a prošlo prsním pancířem, -- běda! -- leč tento muž oplakáván jest, mladíky stejně jako stařešiny a celé město ve smutek se hrouží a želí ztráty té. Jeho hrobka buď vyznačena hrdostí, stejně tak děti, kterých zanechal, i děti jejich dětí a celý další jeho rod." (Tyrtaeus)
|