Osnovy

• Výchovná dramatika formou hry a etudy sleduje u účastníků citový a sociální rozvoj včetně integrace vyšších citů /estetika, morálka, intelekt/.
• Účastník si uvědomuje roviny vztahů a diferenciaci přístupů.
• Dominantní i submisivní jedinci se adaptují své postavení a formují základní prosociální postoj.
• Morální vývoj v mladším školním věku je formován přes relativní složky morálky k poznání externích, až heteronomních morálních aspektů.
• Autonomní regulace pak vede řešením případné pubertální deziluze k decentraci a následně ke zvyšování sociální kompetence.
• Dramatika zvyšuje senzibilitu, empatii, altruismus, sociální interakci.
• Studenti poznávají mechanismy ritualizace, temporytmu - fázování děje v čase, rolové hry. Rozvíjejí vzájemnou imaginaci, vytvářejí kreativní fikce.
• Poznávají problematiku improvizace a limitační interpretaci.
• Tak realizují svou kreativitu, pozitivní fabulační schopnost pod osobností specializovaného pedagoga, jenž dokáže hierarchizovat, případně diagnostikovat a reformulovat cíle dle schopnosti skupiny.
• Intelektuální niveau přítomné v podtextu edukačního procesu.
• Dramaticky korigovaná spontánní impulzivnost.
• Legálně zprostředkované silné prožitky snižují potřebu ilegálních.
• Dramatika opírá relativnost hodnocení o porovnávání vlastní osoby s vrstevníky.
• Míra škody není kriteriem míry provinění.
• Akceptovaný jedinec je nejen spotřebitelem skupinových norem, ale i spolutvůrcem.
• Morální usuzování není výhradní podmínkou mor. jednání /znalost normy nepřináší soulad s chováním/.
• Příkazy bez zdůvodnění a cit. opory /prožitku/ prodlužují období morální heteronomie.