Kyberpohádky

Mladá aplikace Karkulka je vyslána s hostitelskými pakety na server babiczka.cz skrz hluboký firewall. Cestou však potká trojského koně Wolf007. V závěru zasahuje antivirový software zn. Hayny.

Za devatero routery a za devatero hustými sítěmi žila byla jedna aplikace jménem Karkulka, která měla krásné červené GUI. Její GUI bylo tak červené, že i komunistická strana jí tu barvu záviděla, a proto jí nikdo neřekl jinak než Červená Karkulka. Jednoho dne přisedl vývojář ke svému stroji a zálibně si prohlížel její kód. Po nějaké chvíli povídá: "Nastal čas, Karkulko, poslat tě na server babiczka.cz a ukázat tě naší komunitě. Navíc má dnes babiczka vyroci prideleni jejiho DNS jmena takze se to bude naramne hodit. Dam ti s sebou par hostitelskych packetu, takže jí hezky popřej a packety předej." I byla aplikace Karkula vyslana na server. Nanestesti pro Karkulku se o tomto datatransferu dozvěděla komunistická strana. Ta měla již delší dobu na karkulku zálusk, protože pokud by ji získala, tak by si mohla zkopírovat kód té barvy GUI a tím by se stala nejčervenější komunistickou stranou na světě. Proto komunisté rozhodli o nasazení tajného trojského koně wolf007 s povolením asimilovat cizí kód (asimilovat znamená začlenit cizí kód do svého). I usadil se wolf007 na routeru o kterém věděl, že přes něj karkulka musí být přeposlána. Po několika milisekundách Karkulka opravdu dorazila. K jeho velkému zklamání však kód ke GUI byl šifrovaný a tím pádem nemohl útok provést hned. I dal se s ni do řeči: "Ahoj Karkulko kam jdeš?" "Aaale jdu na server babiczka.cz předat pár packetů k výročí a..." "No koukám že jich moc s sebou nemáš. Koukni se kolem sebe všude tu máš spoustu ICMP packetů, které ten router zahodil. Nějaké nasbírej babiczka bude mít určitě radost." Karkulka se chviklu zamyslela a nakonec usoudila, že wolfuv vyrok byl pravdivy a zacala je sbirat do bufferu. Mezi tím se wolf vydal na server babiczka sám. Server babiczka byl starý unixový server, na kterém běžela aplikace dveře. Wolf si toho všiml a odeslal tam požadavek KLEP, KLEP. V zápětí dostal odpověď: Naslouchá server babiczka, Jsi to ty karkulko?. Wolf odpověděl kouzelným slovíčkem TRUE a byl vpuštěn dovnitř. Než se babiczka vzpamatovala byla asimilována. Za chvilku dorazila i Karkulka s plným bufferem ICMP packetu div z toho nedostala overflow. Odehrála se stejná scéna jako s wolfem. Po tom co se Karkulka dostala dovnitř uviděla babiczku jak leží v operační paměti. Cosi jí přišlo podivné a proto se začala vyptávat: "Babiczko, proc mas tak velke sockety?" "To abych mohla lepe provádět listening." "A babiczko, proc mas tak velke pointery?" "To abych si te lepe mohla precist" "A babiczko, proc mas tak velky entry_point?" "To abych te mohla lepe asimilovat!". A nez se Karkula nadala byla hluboko v utrobach wolfa spolecne s babickou. I řekl si wolf, že mise byla splněna úspěšně, tak bych si mohl na chvilku odpočinout a natáhl se do měkkého cache a zavolal fci sleep(). Za nedlouho procházel kolem serveru antivir znacky hayny. Hned jak uviděl packety odcházející ze serveru, zjistil, že cosi není v pořádku. Žádné stadndardní datové packety, pouze packety s daty CHRRRRRRRRR odesilane na broadcast. Proto se rozhodl, že to dojde ověřit. Při proscanování serveru zjistil, že na serveru stále běží aplikace dveře a proto se odhodlal vstoupit, vzhledem k okolnostem, bez autentizace. Hned po vstupu zjitil že na cachych processoru si lebedi zly trojan wolf007 s povolenim asimilovat. Proto se rozhodl rozpárat ho přímo za entrypointem. Hned jak ho rozparal vyskocila jak babiczka tak karkulka. Babiczka se opet nahrala zpet do RAMky a opet zaujala vladu nad svym hardwarem. Potom vyhazela karkulce par HARD_SYSTEM_ERRORu (dokonce i KERNEL panic), ktere spolu s antivirem zasili zpatky do wolfa. Potom se schovali a cekali. Po nejakem case vyprsel wolfovi timeout a probudil se. Citil se dost nafoulky a bylo mu tezko od entrypointu(to vite HARD_SYSTEM_ERRORY neco vazi) a tak se odebral do /dev kde se chtel napit z urandomu. Jak vsak byl pretizeny tak zakopl a spadl do /dev/null. Babiczka z vdecnosti haynemu podekovala a nainstalovala si jeho plnou verzi. Potom Karkula predala packety a odporoucela se na disk. A jestli neprisel zkrat ktery by spalil veskery hardware, tak jsou vsichni ulozeni na serveru do dnes.

Tým System.­Diagnostics.­Performance­Counter­Permission­Entry­Collection

Král Kernel nepozval na křtiny své dcery Fedory zlého démona. Ten Fedoru proklel a ona po instalaci ztuhla na 100 let. Vše zachraňuje až princ Linus na vraném tučňáku.

Bylo nebylo jedno království Linuxu, kde vládnul moudrý král Kernel II.VI. Po léta spravedlivě přiděloval paměť v celém království. Protože chtěl mít nějaké potomstvo, musel se překompilovat, aby získal podporu kernel forku. A tak přišla na svět sličná Fedora. A jak už to tak ve světě chodí, po úspěšné kompilaci bylo třeba vše oslavit a dceru pokřtít.

K určení osudu malé Fedory byly přizvány tři sudičky: SSHD, která dceři prorokovala pevné zdraví, XServer – ta jí předpovídala nádherné GUI – a HTTPD – aby naslouchala ostatním. Čtvrtý démon, SMBD, však přizván nebyl. Protože byl rozzloben, při Fedořiných 18. narozeninách ji nalákal na nezabezpečenou síť s nestabilními stanicemi. I počaly stanice s Fedorou komunikovat. Ona ale jejich jazyku nerozuměla, chudinka celá ztuhla.

Dlouhého trvání měl její deadlock.

Po nekonečných 100 letech se v místním kraji objevil princ Linus ze severu se svým vraným tučňákem Tuxem. Když se potom od místního sysadmina dozvěděl, co se stalo se zdejší princeznou Fedorou, rozhodl se ji bez váhání zachránit. Docela dlouhého trvání mělo probíjení se hustým firewallem, až nakonec Linus dosáhl kýženého cíle. Pomocí magického příkazu zrestartoval Fedořin XServer a znovu zazářilo její krásné GUI.

Linus se do Fedory ihned zamiloval a už ji nechtěl nikdy opustit. Pokud ji někdo nesmazal, žijí spolu dodnes.

Doprovodná prezentace k pohádce.

Hexa Team

Zlá královna byla tuze pyšná na svůj krásný kód, ovšem jen do doby, než jí diskový mirror ukázal skvostné sněhurčiny zdrojáky. Sněhurka se skryje u sedmi programátorů mikrokernelu. Zlá královna se snaží škodit prostřednictvím zavirovaného počítače zn. Apple.

Byly jednou jedna dívenka, která disponovala nezvyklým jménem Sněhurka. Byla kromobyčejně krásná a mimořádně inteligentní a každý ji měl rád. Jo, a navíc byla princezna.

V tamějším království bylo ale cosi shnilého. Královna (Sněhurčina macecha) měla komplexy ze svého vzhledu a kompenzvala si je na programování. A aby její zdrojáky byly v celém království suverénně nejlepší, vyhnala všechny ostatní programátory a jakékoliv aplikace informatiky zakázala.

Sněhurce při své chytrosti netrvalo dlouho, aby zjistila, která disciplína je mezi vědami královnou. Oprášila proto 486, kterou objevila na půdě a jala se kódit. Své výsledky svědomitě označovala za OpenSource a brzy se v internetové komunitě velice proslavila.

(Možná se ptáte, jak se dostala k internetu — 486 měla modem a telefonní sítě zakázány nebyly.)

Královna mezitím ve svém zámku chřadla. Zatímco Sněhurka dospívala ke kráse na severní polokouli nevídané, vládkyni začaly upadávat prsty na nohou. Děsilo jí to — kdyby tento negativní trend pokračoval i na horních končetinách, musela by na svých Vistách psát zdrojáky v C# hlasovým ovládáním.

(C#? Jo, C#. Byla to přece ZLÁ královna.)

Zlá a paranoidní královna. V třinácté komnatě, do které zakázala komukoliv chodit, měla uschován počítač. Ale jaký počítač! Obsahoval dva čtyřjádrové procesory, osm gigabytů RAM, dvě hyperdrahé grafiky a hlavně čtyři terabytové pevné disky poskládané do RAID1, na kterých uschovávala všechny zdrojáky, které našla na počítačích vyhnaných programátorů. Byla mezi nimi i docela drsná AI.

(Umělá inteligence.)

AI neměla vysloveně zlou mysl. Možná trošku zlomyslnou. Většinu času neměla co na práci, jen čas od času dostala bojový úkol od královny, který většinou souvisel s bezpečnostní státu, louskáním silných šifer, nebo na internetu prodávanými líčidly.

Nejnovější problém ji výjimečně zaujal — sama by děsně ráda věděla, jestli se v království neskrývá nějaký další programátor a teď, teď jí bylo jeho vyhledání uloženo jako náplň práce!

Zjišťovat geografické polohy důležitých členů rozličných internetových programátorských komunit bylo mimořádně obtížné, leč ne nemožné a tak se po několika sekundách pilné práce dostal kousek neuronové sítě AI, který v tu chvíli běžel na sedmém jádře skvělého počítače, na stopu Sněhurky. Počítač několik dní počkal a pak tento výsledek škodolibě nahlásil královně. Ta z toho byla dost na prášky.

(AI těch několik dní volna strávila hraním Go na internetových serverech. Byla to jediná hra, ve které proti ní měli lidé šanci.)

Sněhurka o ničem z toho nevěděla. Programovala si pokojně v LISPu, když do jejího pokoje vtrhla ozbrojená stráž s vymyšleným obviněním z porušením autorských práv společnosti Warner Bros. Zavřeli jí do neoznačeného vozidla taženého silou čtyř koní a odvezli do lesa. Teda, oni — on už to byl vlastně jenom jeden člověk.

Takový podivný tlustý muž… Sněhurka byla velice vyděšená, její pozorovací schopnosti nebyly tak skvělé jako obvykle, ale přesto si všimla, že má onen jedinec na tričku tučňáka.

„Královna mi přikázala,“ řekl jí, „abych tě sem zavezl a zabil.“

Sněhurka si šokovaně zakryla ústa rukama.

„Četla si snad Sobecký gen?“

Přikývla. Rozuměla mu — macechy potomky, které nesdílejí její genetickou informaci, zabíjejí rády.

„Věděl jsem to. Znám tě z internetu. Jsi Trinity, ne?“

„Ano,“ odpověděla. „Ty mi nic neuděláš, viď že ne? Nesnesla bych to — sejít ze světa rukou člověka s tučňákem na srdci.“

Pustil ji. A dal jí na cestu pár pyrohů, noutbůk a jednu velmi dobrou radu: „Když teď půjdeš pořád po žluté, narazíš na jednu velice fajnovou komunitu ilegálních programátorů, kteří se stejně jako já snaží vymyslet kernel tak malý, aby si ho královna nevšimla dřív, než bude jejím paskvilným kódům konec.“

Sněhurka započala větu slovy: „Ale to je absurdní, velikost kernelu…“, ale linuxák už byl pryč. Linuxáci jsou prostě cool.

Vydala se proto severojižní cestou k programátorům mikrokernelu. Ti už na ni… nečekali. Jak by mohli vědět, že přijde? Čekali, že se s ní setkají večer, na síti, jako včera, předevčírem, prostě kdykoliv předtím, kdy spolu vedli nekonečné filosofické debaty o cílech svobodného softwarového hnutí.

Zůstala spořádaně čekat před jejich domkem, který nalezla snadno — zaznamenala na svém noutbůku WiFi síť, což by se jí jinde v království stalo těžko. I když… Celou cestu přemýšlela, jak velká je podzemní organizace, která jí pomohla uniknout. Doposavaď vůbec nepomyslela na to, že by ve státě nebyla jediná informatička.

Když se programátoři vrátili, nalezli jí spící. Ohromila je její krása a její noutbůk. Probudili jí a nabídli jí přístřeší. Když si poslechli její příběh, ochotně souhlasili s tím, aby u nich mohla zůstat.

Všech osm lidí zůčastněných v tomto podivném souboru vztahů bylo ohromených tím, jak málo se liší jejich soužití od jejich starých interakcí, které probíhaly výhradně po internetu. Jedině Sněhurku trošičku obtěžoval fakt, že občasné nabídky k sňatku už nešly odmítnout rázným „LOL“ jako dříve.

Mohlo to tak zůstat napořád, kdyby jednou královna za vydatné pomoci AI nepřišla na to, kdo se jí posledních několik měsíců pravidelně nabourává do počítače a nám již známého linuxového programátora nezavřela do nejhlubší kobky, kterou zámek oplýval. Okamžitě si totiž uvědomila ohromný stín, který byl vržen na výsledky úkolů, které důvěřivá královna svému linuxového podřízenému zadala.

(Důvěřivá, paranoidní... Hlavně dost nevyrovnaná. :-))

Tak se stalo, že jednoho dne DHL dovezla bývalé princezně počítač značky Apple.

Ještě ten samý den nalezli programátoři po návratu ze supermarketu, kde nakoupili pizzy na další tři měsíce, princeznu u Applu zhroucenou. V obličeji měla nezdravou barvu a v hlavě piliny. Nebyla schopná pohybu, nebyla schopná promluvit, nebyla schopná myslet. Její mozek byl naprosto ochromený tím, co viděla. Naprosto a hlavně natrvalo.

Na monitoru Applu byl stále vidět jakýsi… článek, jakýsi důkaz. Programátoři nebyli hloupí a tak ho z bezpečnostních důvodů okamžitě vymazali.

(Kdyby se do něj podívali, zjistili by, že narazili na osmistránkový důkaz, že P = NP. Já jako autor vám to můžu prozradit spolehlivě.)

(Jo, a vymyslela ho AI, ne královna.)

To, co se stalo Sněhurce, ale napravit neuměli. Co hůř, uvědomili si: pokud královna zná adresu, na které Sněhurka přebývá, určitě o nich ví. Je jen otázka času, než se proti nim rozhodně zakročit — Sněhurku si očividně chtěla vychutnat, je prostě jen zavře. Smutně proto začali balit.

Tu se však stalo něco naprosto nepravděpodobného. Programátor jel kolem, a na koni. Tohle byl zvláštní programátor, plný vtipných dvojakostí: měl rád počítače i zvířata, byl schopný a zároveň pracoval v C#!

Uviděl informatičku okénkem. Další divná věc — poznal ji. Nikdy předtím ji neviděl a přitom mu bylo ihned jasné, jakou má na IRC přezdívku. Vyměnil si s ní na stovku stokilových mailů, pročetoval s ní tisíc hodin. Ihned ale také poznal, že s ní není něco v pořádku. V očích měla výraz neskonalé tuposti, což mu k ní moc nesedělo. Sesedl proto ze zvířete, které to ocenilo.

Když od osmi programátorů vyslechl, co se jí stalo, zachvátil ho hluboký smutek. Pak si ale vzpomněl na příběhy, které do něj hustili jeho rodiče a pookřál. Hned věděl co dělat. A fungovalo to!

Princezna byla šťastná, že jí osvobodil takový sličný a chytrý informatik, informatik byl šťastný, že zachránil takovou krásnou a chytrou informatičku, osm programátorů bylo šťastných, protože revoluce, která v království zanedlouho nastala, smetla krutovládu královny a nastolila osvícenou úřednickou vládu, která byla tak strašně neschopná, že po vyhlášení všeobecné amnestie a zrušení všech zákonů už se na novém právním pořádku neshodla, takže v zemi nastala všemi vysněná anarchie po pravicovém způsobu.

Pro tým Out of Bounds sepsal LLLL.

Vinou chybného směrování ocitnou se Jeník a Mařenka v nepřehledné objektové houšti. Ve snaze přežít začnou dekrementovat hodnotu vlastnosti Perník u objektu Chaloupka. Narazí ale na zlý destruktor Baba_Jaga. Unikají zadními vrátky objektu Chaloupka.

Žili byly 2 zdrojové kódy ve vývoji. Jeden byl pojmenován jako Jeníček.cpp a Mařenka.cs. Jeníček.cpp byl starší a Mařenka.cs byla mladší. Žili na serveru www.macecha.cz. Oba zdrojové kódy byly vytvořeny bojácným programátorem Tatínek.

Postupem času se na serveru macecha.cz stávaly více a více nežádoucími. Jednoho dne server naznačil Tatínkovi, že by měl své zdrojové kódy přesunout na jiný server z důvodu uvolnění místa pro jeho vlastní data. Tatínkovi se tento návrh vůbec nelíbil, ale jelikož nedokázal vzdorovat, musel souhlasit a odeslat Jeníčka a Mařenku do databáze serveru les.cz. Tento server sloužil k uložení nežádoucího materiálu , který neměl být nikdy znovu nalezen. Ale jelikož si macecha.cz ani Tatínek nevšimly pozůstalého spojení na portu 2583 s protokolem Cesta_domů a tudíž byli odeslány zpět na hostitelský server. Macecha.cz se z této své chyby poučila a hned druhý den odeslala zdrojové kódy znovu. Ale ihned po jejich odeslání si pořídila výkonný firewall a nechala si změnit svoji IP adresu. Při pokusu o navrácení Jeníčka a Mařenky se jejich pakety ztratily v nepřehledném paketovém houští.

Nějaký čas bloudily, až si Jeníčkův paket všiml volného portu na jednom z routerů serveru mytina. Ve snaze o zachování maximální přípustné hodnoty TTL se oba pakety dostaly na tento server, kde je převzal objekt Chaloupka, který si jejich přítomnosti nevšímal. V této zoufalé situaci zaútočily na jeho jedinou viditelnou propety Pernik, kterou začali oba najednou dekrementovat, takže začala docela rychle ubývat.

Naneštěstí si kritické hodnoty této proměnné všiml její správce Baba_Jaga. Ta je vpustila do svého virového trezoru, jelikož je chtěla použít jako vstupní soubory své metody Uvař_a_Sežer. Protože Jeníček měl o několik desítek bytů méně než tato fce potřebovala, několik náhodných mu umístila na konec souboru.

Poté co fci Uvař_a_Sežer s nimi jako parametry zavolala, Mařenka usoudila, že je tato fce zničí, pokusila se přerušit rekurzivní podfunkci Transform() a namísto pointeru na sebe a Jeníčka umístila pointer na Babu_Jagu.

Po této operaci se dostali na náhodné místo v paměti. K jejich štěstí přesně na místo proměnných s tajnými osobními daty, které zde získával trojský kůň, který naprogramoval Tatínek, a tudíž byli odeslány na Tatínkův nový server vdovec.cz.

Tatínek byl celý šťastný, že se opět shledává se svými starými zdrojovými kódy a nastavil jim parametr read-only, aby je už nikdy neztratil. Používal je znovu a znovu šťastně až do smrti.

Team Detonators, By Robert S. & Petr M.