Otevřou se mraky. Bůh je rozhořčen; Kain se v rozpacích a nejistém odporu snaží zakrýt svou vinu. Bůh (ztěžka a pateticky): Kaine! ... Kaine! ... Slyšíš mě, ty parchante?... Kde je tvůj bratr... no, ten... jak se honem menuje... no ten, co tady leží... Kain: To neni von... (znuděně, slabě) Bůh: no... Ábel? Kain: Nevim, k čertu. Cožpak jsem strážcem svého bratra? Bůh: Cos to učinil, Kaine! Cos to, kurva, učinil. Pocem, prevíte! (Kain popoleze k Bohu, ale pak se ještě vrátí pro pití.)... Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mě ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala jeho krev. Buď proklet! Buď proklet, Kaine, ty parchante! Kain: Běda! Běda mi, kurva, Bože! Co jsem to učinil! Bůh: Jo! Buď proklet, vrahu! Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem! Kain: Sakra mejdlo! Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mne ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří! Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mne najde, bude mě moci, kurva, zabít!!! (afektovaně) Bůh: Kdepak, prevíte, uděláme to takhle. Kdo by zabil Kaina, bude postižen sedmeronásobnou pomstou. Hle, vkládám na tebe znamení, aby tě nikdo, kdo tě, kurva, najde nezabil. Budeš se navždy skrývat před sluncem. Budeš se toulat daleko od lidských obydlí a lačnit po jejich krvi. Jo. Tak to bychom měli. Zavřou se mraky. Bůh (slabě přes mraky): Kdo je další na řadě? Anděl 1: Ňákej Noe, času dost... Kain: Jó, tak to zas nebude tak špatný! (Uchopí sklenici s tomatovým džusem a vyklopí ji do sebe.) Anděl 2: A Kain odešel od boží tváře a usadil se v zemi Nód, na východ od Edenu. A byl by vod něho pokoj. Jenomže, co čert, kurva, nechtěl, von tam potkal čarodějnici Lilith, která ho naučila využívat krev k mocné magii. A co hůř vytvořit další svého druhu. |
