30.07. 2008 15:00
Námořní bitva, 26.7.
Díky stále se vylepšujícímu počasí máme příležitost k tradiční vodní hře. Nafasujeme asi čtyřmetrový provaz, obepneme ho kolem celého týmu seřazeného do dvojic a přivážeme jednu týmovou stužku k přídi a druhou k zádi. A máme loď.
Lodě spolu budou bojovat, to je nabíledni. Rozřadíme se po třech týmech — to znamená, že je celý tábor na dvě poloviny. Ti vpravo versus ti vlevo (nebo ti vpředu versus ti vzadu, jak chcete). Naplnit igelitové pytlíky vodou, rychle! A začínáme.
První kolo. Vítr (který ukazuje vedoucí s dlouhým klackem obráceným po směru) vane kolmo ke směru našeho pohybu. Nemůžeme tedy běžet, ale to nevadí. Hrdinně se ve svojí lodi přibližujeme nepříteli.
Bum. Zbabělá loď červených se otáčí zádí k nám. Znamená to, že na nás bude střílet (házet pytlíky se smí pouze přes záď). Snažíme se zrychlit tempo, jak se při chůzi dá — naším cílem je zahákovat je pomocí stužky na přídi. Potom po sobě bude osazenstvo obou lodí moct střílet, jak je libo.
Červení jsou však v otáčení se rychlejší, a tak mezi nás začnou dopadat první igelitové zásilky se studeným obsahem. Uhýbáme jim, jak se dá (do hodnocení se počítá pouze zásah do člověka), ale i tak několik střel schytáme. Ale to už jsme u nich a hákujeme je.
Teď se teprve rozpoutá opravdové mokré peklo. Osádky obou lodí po sobě bezhlavě perou studenými projektily, vedoucí nestíhají počítat. V mžiku jsme promočení skutečně všichni — a naštěstí nám také dojde munice. Sotva se od nepřátelské lodi odpoutáme, zazní siréna — signál konce kola.
A znovu plnění igeliťáků. Dostali jsme jich na tři kola osmdesát, vychází to zhruba tři pytlíky na člověka na kolo.
Druhé kolo. Snažíme se co nejvíc hákovat — a dvakrát se nám to podaří. Velmi vtipná chvilka je, když zaženeme nepřátele až na mělčinu — mimo hrací plochu. A to přitom už skoro nemáme pytlíky! Stačí trochu blafovat a vypadat nebezpečně.
Třetí kolo začíná pomalu — všechny týmy již pochopily taktiku a obezřetně si prohlížejí nepřátelské lodě z bezpečné vzdálenosti, jen občas někdo zkusmo vystřelí. Ale nakonec se přiblížíme dostatečně — a naší šancí je zahákovat loď, která právě vyplýtvala munici na naše spojence, zelené. Nenápadně (tak jak to jen na plně osvětlené louce v osmi lidech, ze kterých crčí voda, jde) se přiblížíme k boku nepřátel, a máme je. Pal!
Po hře nás čeká — celkem logická — fáze úklidu. Ale v šedesáti lidech to jde a za pár minut je louka zase čistá.
(Fotky, ilustrace.)
Secundus Spizaetus
Všechny výstřižky
