30.07. 2008 23:05
Gladiátorské zápasy, 27.7.
Název dnešní hry jistě zaujal všechny krvelačné mezi námi. Zbytečně. Gladiátorské zápasy totiž sloužily především k pobavení publika. A poněvadž je naše publikum plně přivyklé humanistickým principům, budeme mít za úkol nacvičit bitvy z Římské historie jenom jako.
První část hry ovšem spočívá v tom, vytvořit si za třičtvrtě hodiny vlastní gladiátorskou školu, předvést vojenský trénink a disciplínu a řeč rétora. Vybavení máme vskutku excelentní — i latrínu jsme postavili. A lůžko z kopřiv pro provinilce — gladiátoři měli trudný život. Poslední desítku minut pak věnujeme pořadové přípravě. A tak může být hodnotící komise plně spokojena.
V další části potom vždy dva týmy dostanou zadánu jednu bitvu. Jeden tým bude hrát Římany, druhý pak jejich nepřátele — a společně mají událost zinscenovat s dřevěnými meči.
Naše podmínky jsou ztíženy tím, že nám odvedli Kačku — bude tvořit s ostatními amazonkami zlatý hřeb programu. Já a rétor z druhého týmu se tedy neochotně chápeme organizace představení (rétoři mají sloužit jako komentátoři).
Postupně vzniká obrys, pak se k němu přidávají detaily. Scéna s předvedením Kartaginského vůdce v okovech (jeho vlastní ho odsoudili k trestu smrti za to, že se bránil Římu) a předložení Římského neúnosného požadavku (aby si Kartaginci město zbourali), který znamenal začátek války. Pak bitevní scéna, která musí trvat dva roky. A nakonec slavné Římské vítězství a Hollywoodské zabití punského vojevůdce jako posledního. Několik skvělých nápadů — použití slonů a zpomalení času (které jsme bohužel nakonec nepředvedli), instruktáž pro všechny jak používat meče, aby bitva vypadala věrohodně.
Vše jde jako na drátkách — ale přesto nám nezbývá čas na zkoušku samotné bitevní scény. Nu, uvidíme.
A nakonec to není tak špatné. Ve čtvrt na sedm program započne bitvou u Canae, pak jdeme na scénu my s dobytím Kartága a nakonec je tu Spartakus a vzpoura otroků. S výsledkem můžeme být všichni spokojeni — každá skupina se úkolu zhostila trošku jinak a originálně a vše mělo hlavu i patu. Není tedy divu, že při hodnocení většina palců mířila nahoru.
(Ilustrace.)
Secundus Spizaetus
Všechny výstřižky
