13. Královská vojska zapálila vesnici Bonatela. Mnoho domů lehlo popelem, spousta lidí byla zavražděna; někteří uhořeli ve svých domovech. Tato brutální akce byla zdůvodněna jako výstraha proti neplatičům daní a proti všeobecné neposlušnosti vůči králi. Mezi oběti patřila i rodina obchodníka Manyho, který v době řádění vojsk nakupoval zboží ve vedlejší vesnici. Když se pak vrátil domů, našel svou ženu i dvě ze tří dětí mrtvé. Na světě tak zůstal sám se svou dcerou a toho dne přísahal Bohu, že se pomstí.

4. Obchodník Many svěřil svou dceru do péče svých dobrých známých. Věděl, že se oni dobře postarají a poskytnou jí větší péči a ochranu než on.

10. Obchodník Many se během několika let od této události stal vůdčí osobou chudého lidu. Sjednocoval je a vyzýval ke vzpouře proti králi. Ale hlavně jim říkal pravdu o všech možných zločinech, kterých se vojska dopouštěla. Král se o Manovi brzo dozvěděl a nechal na jeho hlavu vypsat tučnou odměnu. Many se tedy musel začít skrývat a žít osamělým poutním životem.

7. Léta plynula a obchodník Many věděl, že čas jeho pomsty se již pomalu blíží. (IX.) Za co se chtěl mstít?

3. Na hradě se uvolnilo místo písaře a na hradní bráně se objevila cedule s nápisem "Přijmeme nového písaře"

15. Na hrad byl přijat nový písař. Tento muž skrýval svou pravou tvář pod falešnými vousy a uměle vyrobenou jizvou. (XXI.) Kdo doopravdy byl tento muž? (XXII.) Proč přijal toto místo?

25. Na krutého krále se chystal atentát. Autorem tohoto nápadu byl hradní písař. Ten často sedával o samotě s králem, kde mu vladař diktoval své příkazy. Většinou se týkaly poprav lidí a zabavování majetku. Podle plánu měl písař nalít v nepozorovaný okamžik králi do nápoje jed. To však vyžadovalo odlákat královu pozornost, což by mohl udělat někdo jiný tím, že by se začal prát se stráží stojící před vchodem do místnosti. (XXXV.) Kdo krále odláká?

6. Od svého dětství na hradě žil jeden sluha, který pomáhal v kuchyni. Hrad byl jeho domovem. Neznal moc okolní svět, jen tu a tam se mu donesla nějaká informace zvenku. Jednoho dne omylem vyrušil hradního písaře, který se právě chystal ke koupeli, a něčeho neobvyklého si na něm všiml. Když písař spatřil, jak na něj zírá, rychle k němu doběhl a dal mu nůž na krk.
"Budeš mlčet?" Sluha několikrát kývl.
"Dobře," řekl písař, když viděl jeho ustrašené oči, uklidil nůž a odněkud vytáhl měšec zlaťáků.
"Tady máš a jestli budeš hodnej, dostaneš časem další." Sluha vzal měšec a potěžkal si ho. Tolik zlata v ruce v životě nedržel.
"Teď zmiz. A víckrát už sem nelez, sám si tě kdyžtak najdu."
(VIII.) Čeho si sluha na písaři všiml?

21. V podhradí bydlel se svou mladou ženou královský alchymista Edon, který pro hrad vyráběl různé elixíry a osobně se staral o královo zdraví. Dlouhá léta spolu žili šťastně, však jednou začal Edon na svou ženu žárlit. Několikrát ji nepozorovaně viděl spolu s hradním písařem, jak si o něčem tiše povídají, a když se jí pak doma zeptal, zda s písařem někdy mluvila, žena vše zapřela. Podezříval ji tedy, že s ním má nějaký bližší poměr, což ho dovádělo k šílenství. (XXX.) Proč se alchymistova žena scházela s hradním písařem? (XXXI.) Jaký byl mezi nimi vztah?

5. Z alchymistovy laboratoře se ztratil Dejonex. Byla to taková zvláštní kapalina, která když se určitým specielním způsobem uvaří, působí jako prudký jed. K přípravě jedu je nutné některé vzácné koření, které měli v hradní kuchyni. (VI.) Kdo Dejonex vzal a (VII.) proč?

16. Hradní písař se tajně sešel se sluhou, s kterým se onehdy seznámil, a něco mu začal vysvětlovat. Sluha s návrhy písaře nesouhlasil, takže vznikla kratičká hádka. Nakonec se oba dohodli, písař mu předal měšec zlaťáků a lahvičku s nějakou kapalinou. (XXIII.) Co bylo v lahvičce a (XXIV.) proč mu ji dával? (XXV.) O čem spolu diskutovali?

12. Alchymista Edon dostal za úkol připravit elixír pro hradní stráž, který by zvyšoval jejich fyzickou kondici. Edon se tedy pustil do výroby elixíru. Nechal si poslat pro prastarý Lexikon lektvarů, což byla jedna z nejstarších knih hradní knihovny, ze které načetl novou, dosud nepoužívanou techniku. Za pár dní byl hotov. Jako vždy nejprve elixír ochutnal, aby se přesvědčil o jeho účincích. Stalo se však něco nečekaného. (XVII.) Co se stalo? (XVIII.) Co to bylo za elixír?

20. Alchymista Edon neměl ani sebemenší tušení, jaký objev to právě učinil. Elixírem nebylo nic jiného než slabý odvar Dimensoru. Slabý v tom smyslu, že neumožňoval duši pohyb v čase, ale přidělil jí UIK - universální identifikační klíč. Duše měla tedy volný vstup do všech těl a navíc si díky Dimensoru bude po průchodu D-bránou pamatovat informace ze Čtvrté dimenze. Člověk, který Dimensor požije, je nerozeznatelný od mrtvého.

14. Alchymista Edon (lépe řečeno jeho duše) ve Čtvrté dimenzi nemusel dlouho váhat, jak své super-schopnosti využít. Vlezl si do jednoho člověka, o kterém chtěl něco zjistit. Po průchodu jeho D-bránou však s hrůzou zjistil, že mu byl změněn identifikační klíč tak, aby přesně odpovídal zámku jeho nového hostitelského těla (to je u UIK nevyhnutelný jev). Bylo mu jasné, že pro návrat do svého původního těla bude muset znovu vypít Dimensor. Aby se nestalo, že ho "majitel" hostitelského těla vystřídá dřív, než si stihne Dimensor obstarat, požádal o změnu identifikací. Tzn., že mu byl přidělen nový klíč a D-bráně nový odpovídající zámek. Majitel hostitelského těla je tím pádem vyhoštěn. (XIX.) Komu patřilo hostitelské tělo? (XX.) Proč si vybral právě jeho?

11. Tělo alchymisty Edona bylo nalezeno v bezvládném stavu, na zemi v jeho laboratoři. V pravé ruce držel prázdnou lahvičku, jejíž obsah byl rozlitý na podlaze. Lékař, který byl záhy přivolán, konstatoval smrt; nedokázal však určit její příčiny. Ještě toho dne bylo Edonovo tělo pohřbeno do země na místním hřbitově. Prastarý Lexikon byl vrácen zpět do hradní knihovny. (XV.) Kdo nebo co může za alchymistovu smrt? (XVI.) Co bylo v lahvičce?

19. Když hradní písař ráno vstal, vzal jednu ze svých knih, otevřel ji z druhé strany a začal psát: Dnes v noci jsem byl ve Vysněném světě. Je to svět všech mrtvých, … vlastně i živých. Bylo to nádherné, člověk se tam jakoby vznáší a může se podívat úplně kamkoliv. Vysněný svět skutečně existuje! Důkazem je tohle tělo, které teď obývám… v tom ho někdo vyrušil klepáním na dveře. Zavřel knihu a vrátil ji na místo. Bál se, kdo vstoupí. (XXIX.) Kdo vstoupil?

22. Dveře se otevřely, a v nich se objevil sluha, který pomáhá v kuchyni.
"Tak tady to máte, přesně jak jsme se dohodli. Zítra ve čtyři. Stačí jedna kapka a je po něm," zašeptal sluha a předal písaři lahvičku s nějakou kapalinou.
"Po kom?" nechápal písař.
"Nedělejte fóry. A nezapomeňte, že vím, kdo doopravdy jste. Jestli to kvůli vám neklapne, jste vyřízen, je to jasný!" řekl ostře a odešel.
"Jak to, že víte, kdo jsem? To přece není možné!" volal za ním písař a rozběhl se za ním, aby ho dohonil. Sluha se mu však ztratil.
(XXXII.) Co má klapnout? (XXXIII.) Co myslel písař svými posledními slovy?

8. Když se písař vracel do své pracovny, aby pokračoval v psaní svých nově nabytých informací, na schodech zakopl a prudce se udeřil do hlavy. Chvíli zůstal ležet v bezvědomí, jeho duše byla na tento okamžik vypuzena do Čtvrté dimenze. Když se probral, vstal, došel do své pracovny a zasedl ke stolu. Když otevřel knihu na stránce, kde předtím psal, nestačil se divit. Vůbec nerozuměl svým vlastním slovům, které před malou chvílí napsal. (X.) Proč jim nerozuměl? Nejhorší překvapení ho však potkalo, když zjistil, kdo doopravdy je. Dlouho mu trvalo, než se s tím vyrovnal a než si to v hlavě aspoň trochu ujasnil. (XI.) Kým zjistil, že doopravdy je?

18. Hradní písař se nepozorovaně v době svého volna vytratil z hradu a šel navštívit alchymistovu ženu. Snažil se zjistit, co k němu cítí. Našel ji zoufalou ze smrti svého muže, jak leží na posteli a pláče. Písaři se ulevilo. (XXVIII.) Proč se mu ulevilo? Když ho však žena spatřila, usmála se a vrhla se mu kolem krku.
"Ach, jak ráda tě tu zase vidím!" Pak se na chvíli odmlčela. "Tak vidíš, aspoň už nemusíš mít strach, že se o tobě Edon dozví," řekla tak napůl vesele.

9. Tu muž odněkud vytáhl nůž a alchymistovu ženu s ním několikrát bodl. Když žena klesla na zem mrtvá, chvíli ji pozoroval a vzpomínal. Najednou se mu jí zželelo a do očí se mu draly slzy. Rychle místnost opustil a šel do laboratoře. Tam vzal některé suroviny pro výrobu elixírů, když tu si všiml, že něco chybí. Něco obzvlášť důležitého. Prohledal celý dům, ale nikde hledaný předmět nenašel. (XII.) Kdo ženu zabil? (XIII.) Proč to udělal? (XIV.) Co hledal?

24. Když to vůdce lidu Many (lépe řečeno jeho duše) ze Čtvrté dimenze viděl, mohlo mu to srdce vyrvat. Cítil nesmírnou úzkost a žal. Na druhou stranu byl však rád, protože věděl, že jeho rodina bude celá opět po hromadě. Budou spolu žít navěky ve Čtvrté dimenzi. (XXXIV.) Od kdy přesně žije Many navždy ve Čtvrté dimenzi? (odpověď vztáhněte k roku 1575)

2. Hrob alchymisty Edona někdo přes noc otevřel a tělo odnesl. (IV.) Kdo a (V.) proč to udělal?

17. Aby mohl alchymista Edon (v hostitelském těle) sestavit znovu Dimensor, potřeboval by krom jiného znovu získat prastarý Lexikon lektvarů, ve kterém se pravilo o nové technice, kterou při výrobě použil. Všechno ostatní pro návrat do svého původního těla měl již zajištěno. (XXVI.) Co všechno měl již zajištěno? Zašel tedy do knihovny, ale tam mu knihu odmítli vydat, neboť k ní má přístup pouze alchymista. Snažil se tedy si na výrobu Dimensoru vzpomenout. Po chvíli se zpaměti pustil do výroby. Když byl hotov, připravenou tekutinu vypil. (XXVII.) Jaký byl účinek?

23. Bohužel se nedostavil žádný účinek, leda tak vedlejší účinky; začal totiž děsně prdět. Když si uvědomil, co se vlastně děje, začal se smát. Dokázal totiž vypouštět zlé duchy jednoho za druhým, ale svou vlastní duši ven dostat nedokázal!

27. Brzy na to byl hradní písař zavolán ke králi, který mu pravidelně touto dobou diktoval, co je potřeba zařídit (či spíše koho vyřídit). V kapse měl lahvičku od sluhy. Když hodiny odbíjely čtvrtou hodinu, za dveřmi vznikl nějaký hluk. Král se vydal ke dveřím a posléze je otevřel. Stráž držela bránícího se sluhu.
"Dožadoval se vstupu dovnitř!" řekl jeden ze strážců. Tu se ozval písař.
"Chtěl vás zabít! Tohle mi dal, abych vám to nalil do vína!" a vytáhl lahvičku s jedem.
"To je lež! To on mě požádal, abych ten jed namíchal! … A krom toho, copak ho nepoznáváte! To je přece vůdce lidu Many!"
"Sakra!" zděsil se písař (ala alchymista Edon), lahvičku odšpuntoval a její obsah rázem vypil.
(XXXVI.) Proč zvolil smrt? (otázka na zamyšlenou)

26. Několik duší se tak vinou nešťastného objevu ocitá navždy ve Čtvrté dimenzi: alchymista Edon, jeho žena a její otec - vůdce lidu Many. A naopak se tam neocitli ti, kteří by tam potřebovali nejvíc, tedy král.

29. O mnoho, mnoho a ještě více let později: Duše obchodníka Manyho dostane druhou životní šanci. Díky omylu matky přírody je mu umožněna reinkarnace do osoby, která si časem začne říkat Mr. Noman. Již od dětství se mu zdají hrůzné sny, z kterých se vždy vzbudí. Ve snu se mu zjeví nejprve hořící vesnice, pak jakýsi hrad, dále jedna určitá kniha a nakonec vždy vypije jed a zemře. Mr. Noman pochopí, že se mu sny snaží něco sdělit.

28. Mr. Noman zdědí velké peníze a z novin se dočte o objevech Dr. Totta (toho času pra-pra-vnuk), o existenci a výzkumu Čtvrté dimenze. Najme si skupinu ostrých chlapů a v noci se vloupou do největší státní knihovny. Mr. Noman přesně ví, co hledá: knihu ze snu. Už ji viděl tolikrát před sebou, že by ji snad poznal i poslepu. Konečně ji objeví. Rychle v ní listuje a hledá stránku ze snu. Je to tam! Na zadní stránce čte: Dnes v noci jsem byl ve vysněném světě. … Důkazem je tohle tělo, které teď obývám. Listuje knihou dál a hledá nějaké datum. Když tu ho vidí: rok 1575

1. Mr. Noman se přestrojí za vědce a jde navštívit Dr. Totta. Ten mu v dobré víře prozradí o Dimensoru. Noman se ho nejprve snaží přesvědčit, aby se s ním vydal na cestu do minulosti doborovolně. Neřekne mu žádné detaily, jen mu sdělí, že se mu kdysi stala strašná křivda a že to teď musí jít napravit. Když doktor nesouhlasí (myslí si, že se pomátl), Noman zavolá své najaté skupině a doktora donutí násilím spolupracovat. Přikáže mu, ať namíchá Dimensor pro přesun do roku 1575 a spolu s nimi si ho aplikuje. Doktor, ve snaze mu v tom aspoň trochu zabránit, jim namíchá Dimensor pro jiný rok a sobě pro rok 1999, ve kterém chce požádat o pomoc svého pra-pra-dědu (objevitele) a jeho vědecký tým. (I.) Jak věděl Mr. Noman, do kterého roku se vydat? (II.) Jak je možné, že se mu v minulosti stala nějaká křivda? (III.) Jaká křivda se mu stala? (odpovědí je sestavení celého příběhu)