První krůčky: scénka

Scénka; stůl, za kterým sedí Správce a datluje do počítače. Přichází Vypravěč.

Vypravěč: Válka. Válka je stále stejná.

Jedenadvacáté století bylo v pro západní svět érou blahobytu. S nedostatkem ropy se slova víc a víc ujala jaderná energie. Americké a Evropské továrny chrlily nukleární auta, zahradnické roboty a dokonce i ledničky na jaderný pohon.

Každá mince má ale i svou druhou stranu. Dostatek v Americe a Evropě byl podbarven skoro sto let trvající studenou válkou. USA a Čína na sebe přes Pacifik mířily neustále se rozrůstajícím arzenálem jaderných zbraní, prst na spoušti.

Když v padesátých letech jedenavacátého století vyschla poslední arabská naleziště ropy, Amerika se uzavřela před zbytkem světa v iluzi blahobytu a Evropská unie se rozpadla na desítky rozhádaných států. Pak, na vrcholu energetické krize, 23. října 2077 někdo konečně stiskl to velké červené tlačítko.

Tisíce raket všech stran vylétly ze svých sil, aby o pár desítek minut později přetvořily zemi v dýmající radioaktivní poušť.

Evropě se sice hlavní část útoku vyhnula, ale většina velkých měst některé z mnoha stran přeci jenom za bombu nebo dvě stála. Přes kontinent se pomalu převalil mrak radioaktivního spadu a svět byl konečně tichý.

Ale ne navždy.

Před válkou, během dvacátých a třicátých let byl po celé Evropě vybudován systém spadových bunkrů. Design EuroBunkru se od Amerických vaultů lišil leda v jazyce plakátů a hudby, která měla přeživším jaderné války usnadnit život pod zemí.

Píše se rok 2172. Žijete v podzemním bunkru, stejně jako vaši rodiče, prarodiče a generace před nimi. Všichni víte, že slovo Správce je zákon a za těžkými trezorovými dveřmi vás venku nečeká nic dobrého. Bunkr je bezpečí. Bunkr je jistota.

(Vypravěč odchází)

(Správce datluje do počítače. Přichází Vědec, klepe na imaginární dveře kanceláře.)

(Vědec odchází, správce začne znovu datlovat do počítače. Po chvilce vzhlédne a promluví do rozhlasu (megafonu))